Čím víc jsem pracovala přes kraniosakrální terapii a naslouchala mobilitě a motilitě tkání a lebečních kostí, tím častěji se objevovaly otázky, co vlastně cítím. Někdy jsem jenom držela ruce a jakoby nic neděla, jen jsem vnímala terapeutický tep, různé pohyby, houpání, klid. Vjem klidu byl při různých ošetřeních různý. Někdy jsem měla pocit, že je to takový zhuštěný až nepříjemný klid, při kterém se neprojevoval ani kraniosakrální rytmus.
Kolikrát jsem si kladla otázky, co to je, co cítím. Proto jsem uvítala možnost studovat kraniosakrální biodynamiku – a dnes, když tříleté studium končím, mnohé z dřívějších otázek se mi zodpověděly.