Tak jako pro celou léčbu je důležitý můj neutrál, který udržuje bezpečný prostor pro klienta a je důležitý i pro moji stabilitu a dobrou percepci, také klient potřebuje dosáhnout svého vnitřního neutrálu. Usazení je proces, který umožní klientovi rozpomenout se na celistvost – navrátit se k původnímu záměru, k matrici zdraví. Klientův neutrál je bránou k hlubším terapeutickým procesům, kterou může systém vejít i do long-tidu nebo do dynamického klidu. Sjednocení potence se často projeví vyjasněním primární respirace, a tím se systém může pohybovat s primární respirací a reagovat na její impulzy.
Podle toho, jak klientův systém má potenci vstoupit do neutrálu, dostáváme informaci, jak na tom v danou chvíli je. U každého člověka je proces vstupu do neutrálu rozdílný a také u jednoho člověka se liší při každém ošetření. Můžeme to pozorovat jako proces vstupu do neutrálu, který se mění od člověka k člověku, od ošetření k ošetření. Pokaždé si můžeme položit otázku: „Jaký vstup do neutrálu bude dnes?“
Neutrál nám ukazuje, jak si daný systém vzpomíná na svou jednotu – celistvost, jaký je normální, přirozený stav. Neutrál nám dává informaci, jakou má tělo kapacitu a jaké má dostupné síly zdraví. Neutrál je návrat k normálu. Jedná se o jednotu jedné kapky protoplazmy. Pro mě jako terapeuta je důležité naučit se této percepci a vnímat, zda tělo má potenci vrátit se do tekutosti jedné kapky protoplazmy.
Neutrál je skutečná práce a přináší veliký posun. Při terapii můžeme zhodnotit, zda systém klienta dovede vstoupit do neutrálu, a tím nám dává najevo, zda má dost vitality a flexibility, zda se může přesunout k původní matrici zdraví. Při ošetření je důležité hodnotit, zda systém klienta může vstoupit do neutrálu. Někdy je systém tak zahlcený svými vnitřními procesy, že nemá dost síly ukotvit se v neutrálu.
V takovém případě mu musíme pomoci, aby se mohl regulovat. Poznáme to podle toho, že v těle je příliš mnoho aktivit, ruchu a pohybu, hodně se toho v systému děje.
Pokud je systém slabý, křehký a vyčerpaný, vnímáme ho jako klidný, není v něm žádný pohyb, nesjednocuje se. Je to úplně něco jiného něž klid v neutrálu nebo dynamický klid. Je to inertnost, neschopnost pohybu, nehybnost, jako by něco systém svazovalo. Tento systém potřebuje jiný přístup, potřebuje revitalizaci – obnovení, oživení shromažďované síly.
Jsou to dva odlišné způsoby reakce systému. Přesto oba dva se snaží dostat tělo do rovnováhy, orientovat se na zdraví a připomenout tělu, jak se dostat do neutrálu.
III.6.3.1Moje osobní zkušenosti s neutrálem
Celý proces těchto tří usazení je důležitý pro ozdravný proces klienta, jeho možnost orientovat se ke zdraví a také dostat se do hlubokých procesů tekutinového těla.
Naučila jsem se vyhodnotit stav neutrálu, jeho kvalitu (rozpouštění, rozšiřování, uvolňování), jeho plnost uzemnění. Neutrál mě učí, jak postupovat dál v ošetření, vyjasňuje mi cestu ke zdraví.
Vnímala jsem pole, které se mění pod mýma rukama. Měnila se kvalita pohybu, což mě vedlo k tekutinovému tělu a projevům primární respirace. V neutrálu se zklidnilo vědomí.
Také se mi ale stalo, že při vstupu do klientova neutrálu došlo k manifestaci jeho traumatu. Když jsem se s tímto setkala poprvé – a to u svého manžela , vnímala jsem krásný klid, sjednocení, tekutost a projevovala se longitudinální fluktuace. Měla jsem radost, že to tak krásně cítím, když v tom se mě manžel zeptal, jestli už končím, že je nervozní, má pocit klaustrofobie, bolí ho krční páteř. Byl to pro mne šok, reagovala jsem ne jako terapeut, ale jako manželka: rozplakala jsem se. Myslela jsem si, že jsem selhala. Bhadrena mně pak vysvětlila, že se manželovi otevřely jeho vzorce, že se to může stát a vzhledem k tomu, že jsem s manželem více emočně spojená, proto i moje rekce byla jiná, než by měla být u terapeuta. Byla to pro mne hodně důležitá zkušenost. Pochopila jsem, že jednak já mohu cítit zklidnění v neutrálu, ale v daný okamažik také klient může prožívat nějaký proces.
Důležité je pro mne stále udržet můj neutrál a správný odstup od klientova prožívání, příliš se nesoustředit na pozorovaný vjem a vnímat i celistvost klientova těla. Mnohokrát jsem si na to vzpomněla při ošetření. Pomohlo mi to mnohem dřív vycítit, že se něco děje. Hodně mně zde pomáhá moje orientace k mé středové linii a Sutherlandova fulkra a orientace klienta na jeho zdroje. Zpřítomnění a orientace na zdroje pomohou projít procesem, který vyvstal během vstupu do neutrálu.