Praktikantův neutrál je vnitřní stav praktikanta (terapeuta), ze kterého vychází při ošetření. Je to nalezení vlastního středu, stabilního místa kolem kterého se vytváří pohyb a uspořádává prostor, odkud se může orientovat:
sám k sobě – uzemnění, vycentrování, stabilita;
ke klientovi – vytvoření hranic, optimální vzdálenost k systému klienta, uvolnění a přítomnost.
III.6.1.1 Moje zkušenost s praktikantovým neutrálem
Vstoupit do vlastního neutrálu byla pro mne nelehká cesta. Co se týkalo postavení těla a páteře, vycentrování a pohybu těla, postavení nohou a pánve, přenášení váhy a nalezení těžiště, to vše bylo pro mě přirozené. Jsem zvyklá při cvičení pracovat v trojrozměrném prostoru. Avšak uvolnit se a vnímat sama sebe, jak se cítím, kde je mi dobře, to bylo pro mě velice těžké. Nikdy jsem se neorientovala sama na sebe. Vždy byl pro mě důležitý jen pacient.
Jak jsem se učila vnímat sama sebe a zvlášť hledat místo, kde se cítím dobře, tak paradoxně jsem si začala uvědomovat opak, a to kde cítím bolest. Nemohla jsem se zklidnit. Ze začátku jsem vynakládala velké úsilí na zklidnění. Nevěděla jsem, co mám cítit, byla jsem plná strachu, že když jen tak sedím vedle klienta, musí to být pro něj dlouhé.
Naslouchat klientovi bylo pro mne mnohem lehčí, když jsem se ho dotýkala. Měla jsem už vypracovanou percepci z kraniosakrální terapie. Neuměla jsem cítit společné pole klienta, pokud jsem nebyla s ním v kontaktu. Projevovala se u mě netrpělivost. Často jsem sklouzávala ke kraniosakrální terapii, kde jsem rozuměla tomu, co dělám, a nemusela jsem se orientovat na sebe.
První nalezení praktikantova neutrálu jsem procítila, když jsem se orientovala na středovou linii, uvědomila si postavení pánve (její stabilitu a vycentrování) a pozici nohou. Představila jsem si prodloužení míchy až k zemi. Pomáhala mi představa stromu, jak velké a hluboké kořeny prorůstají do země. S každým výdechem jsem cítila větší propojení se zemí. Při nádechu moje hlava stoupala vzhůru k obloze jako koruna stromu. Každým ošetřením jsem získávala zkušenost vlastního usazení a neutrálu, zatím jen v podobě představ stromu nebo majáku. Učila jsem se trpělivosti a schopnosti nechat usadit svůj systém. Vnímala jsem, že můj neutrál je místo, které se stále pohybuje k lepšímu klidu. Bylo to něco jako proces zrání. V procítění neutrálu jsem na sobě hodně pracovala. Stále jsem měla před sebou větu Dr. Beckera:
„Nezačínejte s ošetřením příliš brzy. Počkejte, až se vůle pacienta odevzdá vůli Primární respiraci.“13
Dr. Becker
Jedině tehdy, když se terapeut dostane do praktikantova neutrálu, může se orientovat na vztahový neutrál a neutrál klienta. Důležitou součástí nácviku neutrálu je pochopení práce s přirozenými fulkry, která vznikla vývojem v embryonální fázi.
III.6.1.2 Fulkra
Fulkrum je místo, okolo kterého se organizuje pohyb.
Fulkrum je místo klidu, kde není pohyb.
Fulkrum je místo, ke kterému každá struktura hledá rovnovážný stav.
Fulkrum je místo,které nám dává informaci o přítomném uspořádání struktur a jejich organizaci.
Fulkrum je místo, které nám dává pocit stability a bezpečí.
Fulkrum je místo, které nám pomáhá při vycentrování a zklidnění při vstupu do neutrálu.
Fulkrum je místo, které terapeutovi při ošetřeních pomáhá, aby zůstal klidný a vnímavý pro proces ošetření, zvlášť pokud se u klientů otevírají jejich traumata.
III.6.1.3 Praktikantova fulkra
Fulkrum – středová linie
Středová linie, je organizující fulkrum pro celé tělo. Je to první organizující síla, která působí ve fázi vývoje embrya. Objeví se již po prvním shluku buněk. Podle této první středové linie se později uspořádává a vyvíjí páteř a obratle, neurální trubice a mícha. Středová linie nám umožňuje vystředění a vytvoření osy, podle které se orientujeme do všech směrů.
Pro mě to byl silný zážitek, když jsem poprvé procítila svoji primární respiraci. Sledovala jsem, jak se orientuje ve svém projevu podélné fluktuace kolem středové linie, mojí páteře. Uvědomovala jsem si rozpínání míchy a membrán. Vnímala jsem, jak pánev „klesá“ směrem k zemi a hlava v nádechu „stoupá“ vzhůru.
Nemusela jsem vůbec použít žádnou sílu. Byl to vystřeďující, ukotvující pocit. Cítila jsem, jak se potence všech tekutin orientuje k páteři, jak se usazuje a pohyb ustává v nádherném ztišení. Znovu jsem uviděla onu mořskou hladinu v Chorvatsku, která byla klidná, přestože celé velké moře vytvářelo mnoho svých pohybů včetně přílivu a odlivu.
Zemské fulkrum
Když jsem si své mysli si představila „prodloužení“ středové linie páteře k zemi, vedlo mě to k uzemnění. Stále víc jsem vnímala, že toto uzemnění je pro mne a moji práci velice důležité. Znamenalo to pro mne větší pocit přítomnosti a stability. Nejvíce jsem si uvědomovala, jak důležité je uzemnění, když jsem ošetřovala Nikolku.
Někdy jsem propojení se zemí viděla jako paprsek světla, který svítí od mojí páteře dolů k zemi. Procházel hluboko do jádra Země. Bylo to pro mne spolehlivé ukotvení. Postupně jsem dovedla procítit každý svůj obratel, celou páteř a pánev. Dovedla jsem si představit anatomickou strukturu.
Loketní fulkrum
Fulkrum pro lokty se stalo důležitou oporou pro moje ruce. Když mám dobře podepřené lokty, moje ruce jsou mnohem víc uvolněné a já mohu lépe cítit, co se děje v systému klienta.
Sutherlandovo fulkrum
Sutherlandovo fulkrum mi pomáhá udržet si „bezpečný“ odstup do klienta. Toto fulkrum, které je posuvným fulkrem vodorovného sinu (straight sinus), vzniklo již v embryonální fázi vývoje. Při ošetření mně občas hlava klesá dopředu. Když se vrátím v mysli k Sutherlandovu fulkru a představím si vodorovný sinus a od něj přímku jdoucí pod úhlem 30 stupňů k zemi, cítím oporu pro svou hlavu. Moje vědomé „opření“ o oporu v Sutheraldově fulkru mi pomáhá najít správný odstup od klienta. Díky tomu nejen já, ale i klient prožívá hmatatelný pocit přítomnosti.
III.6.1.4 Můj posun ve vnímání neutrálu
Usazovat se v praktikantově neutrálu shledávám potřebným, protože se neuvěřitelně prohlubuje kvalita terapeutického vztahu a zvyšuje se činnost léčebných procesů. Pro ošetření je důležité moje ukotvení, uzemnění, vycentrování a orientace. Klient tak může bezpečněji procházet svým procesem léčení. Pokud klient pociťuje příliš velký tlak (nevychází z mých rukou), tak nejprve pracuji na svém usazení v praktikantově neutrálu.
Aby mně klient mohl vyjevit své citlivější vzorce, potřebuji dosáhnout vlastní stability, ukotvení, vycentrování a orientaci k procesu, který se právě děje. Pro dosažení správného odstupu od klienta se ukotvím a víc si procítím postavení hlavy a její opření o „vnímanou oporu“ v Sutheraldově fulkru.
Nejedná se jen o fyzickou blízkost. Vzorce klienta mohou příliš přitáhnout moji pozornost, a tím jeho systém na to může reagovat. Také se může stát, že vzorec procesu může byt shodný s mojí minulostí, a pak mám potřebu se vzdálit. Neutrál mi pomáhá nevnímat proces mého traumatu, ale být přítomná pro proces klienta.
Každým novým ošetřením, každou novou zkušeností víc prožívám důležitost udržovat správný vztah s klientem. Uvědomuji si, že je v určitých chvílích nutné stávající ukotvení změnit a vytvořit nové, protože kraniosakrální ošetření je dynamický proces.
III.6.1.5 Zdroje
Při ošetření mohou zdroje poskytovat útočiště. Ve chvílích, kdy klienta zahlcují vjemy a emoce, je zdroj nástrojem, který mu pomůže vyrovnat se s těmito vjemy a emocemi. Často pak cítí uvolnění. Toto uvolnění vnímám i já. Začne se projevovat nádech a výdech primární respirace. Někdy je toto uvolnění provázeno výboji v tekutinách a v tkáních. Když dojde k vybití a klient je spojený se svými zdroji, má nervový systém šanci trauma zpracovat a uvolnit zadržený náboj. To může klient cítit jako příjemné uvolnění.
Orientace na zdroje hraje zásadní roli při ošetření. Když jsem v neutrálu a mám správný odstup od klienta, a přesto se klient nemůže usadit nebo příliš cítí tlaky, orientuji ho na jeho zdroje. Když je toho na nás moc v jakékoli oblasti, zdroje nám pomohou harmonizovat a vyrovnávat výkyvy nervového systému a jeho regulaci.
Během našeho života prožíváme různá zranění a traumata jak fyzicky tak duševně. Tím se mění vzorce v našem těle a to má vliv na naše jednání a reakce. Práce ze zdroji nám může pomoci pochopit a prožít, kdo skutečně jsme a ne jen kým jsme se stali během své osobní historie.
Důležitou součástí práce jak u terapeuta tak u klienta je hledat, vytvářet, nebo jen dostatečně si uvědomovat zdroje a ty stále prohlubovat. Při ošetření se mohou zpracovávat různá traumata. Pokud má klient dostatek zdrojů a umí se na ně orientovat, může se v klidu setkat a vyřešit i hluboké témata své historie. Jestliže do procesu vstoupíme příliš brzy a příliš rychle a klient nemá dostatek zdrojů, může se cítit retraumatizován. Pro mne jako terapeuta jsou zdroje důležité, abych zaujala pozici pozorovatele, zůstala přítomná v kontaktu a neztotožňovala se s traumatem klienta.
Zdrojem je cokoli, co může pomoci člověku udržet klidnou mysl, uvědomit si sebe sama, integritu (celistvost) a to vše bez ohledu na rušivé vlivy okolo. Zdroje jsou individuální a mohou se měnit. Mohou být prožívány na fyzické, emoční, psychické, mentální i duchovní rovině. Rozlišujeme vnější a vnitřní zdroje.
Vnější zdroje
jsou pro každého člověka jiné. Vycházejí z prostředí kde žije a pracuje. Mohou to být lidé, místa, věci nebo činnosti, které každému jedinci dávají podporu a radost. Je to vše, co nám působí radost, co rádi děláme, co je nám blízké. Vzpomínka na takové zdroje nám pomáhá zklidnit nervovou soustavu. Zdroje nám pomáhají překonat chvíle nepohody v běžném životě, dodávají sílu k dalšímu kroku. Při terapii mohou bezpečně převést přes vyjevené vzorce traumat. Z vnějších zdrojů se mohou časem stát vnitřní zdroje.
Vnitřní zdroje
představují orientaci k sobě, hledání příjemného místa v těle. Můžeme to cítit jako teplé, bezpečné místo, kde se cítíme doma. Dále to může být vzpomínka na události, kdy jsme byli šťastní. Může to být víra nebo přesvědčení, které nám dodává sílu, pocit celistvosti, uzemnění, lásky, vděčnosti apod.14
Zdroje při otevřených traumatech
Pokaždé je pro mě novým zážitkem, když u svých klientů pracuji ze zdroji. Jsem vděčná za tento nástroj. Často se u klientů během ošetření otevřou jejich traumata. Když dojde k aktivaci takových traumat, jako jsou zahlcující dojmy nebo stavy zmrznutím, může to být až děsivé. Je to někdy velmi obtížné zpomalit systém nervové soustavy a vrátit ho do normálu.
Zde je velmi důležité, aby klienti měli své zdroje, ke kterým obrátí svoji pozornost. Když klienti nemají přístup k pocitu zdroje a prostoru, je pak větší pravděpodobnost, že je přicházející myšlenky, obrazy, pocity, emoce nebo dojmy zahltí. Je důležitě, aby klienti měli možnost a schopnost udržet si odstup od procesu spojeného s traumatem – a k tomu jim pomohou právě jejich zdroje.
Při ošetřeních jsem zjistila, že když klienti mají přístup k pociťovaným zdrojům, tak jim to pomáhá, aby se usadili do stavu přítomnosti. Jejich systém těla má možnost spočinout v neutrálu a nechat projevit primární respiraci, která může regulovat systém a pomáhat uvolnit napětí a povzbudit samoléčebný proces.
III.6.1.6 Vrozený plán léčení
Systém každého člověka má v sobě už od početí danou matrici, jak se má vyvíjet a jak má fungovat. Tomu říkáme zdraví. Během života každý z nás má různé zážitky, prožívá různá zranění na těle i na duši, onemocní nebo jeho tělo je vystaveno různým tlakům. Tím vším je narušena integrita, celistvost a zdraví člověka. Vzhledem k tomu, že naše tělo má v sobě vrozený plán léčení, snaží se co nejvíc dostat celý svůj systém zpět do rovnováhy. Vrací se k původní matrici zdraví. Tyto samoléčebné síly podporují celý imunitní systém a seberegulační pochody. Kdyby naše tělo nemělo tuto schopnost, nepřežili bychom ani „malé škrábnutí“.
Všechno, co naruší integritu živého organizmu, mění silové pole uvnitř systému. Aby se udržela rovnováha v daném systému, musí tělo mobilizovat své silové pole a začne vytvářet přídavná fulkra. Když se začnou vytvářet přídavná fulkra, musí na to reagovat celý systém.
Postupně se fulkra budou projevovat jako kompenzace, tj zřetězení s dalšími systémy v těle. A jak se vnitřní síly a pohyby tkání, struktur a tekutinové fluktuace budou orientovat k přídavným fulkrům, tělo to musí nějak vybalancovat a vytvoří se další inertní fulkrum. Proto platí, že ne vždy tam, kde cítíme bolest, se nachází příčina.15
Často se stává, že klient může i lehký dotek vnímat jako velký tlak. To se stává v případech, kdy jeho tělo zadržuje mnoho minulých prožitků. Čím více energie vynaloží na udržení rovnováhy, tím méně potence mu zbývá pro zachování celistvosti. Zde mohou být vytvořena inertní fulkra, ve kterých je potence zadržovaná, vystředěná a udržovaná v inerci. Inertní fulkra nedýchají a nepohybují se s primární respiraci. Při ošetření kraniosakrální biodynamikou tělo dostává příležitost rozpustit tato fulkra, ve kterých je nahromaděná neboli svázaná potence.
Někdy se stává, že v daném místě je tolik nahromaděné potence, že daný systém nemá dost síly zde pracovat, proto bývá dobré změnit pozici rukou. Zdraví má dostatek moudrosti a když mu nasloucháme, ukáže nám, kde máme pracovat, abychom nepřetížili možnosti samoléčebných sil.