V klasickém zdravotnictví jsem se zaměřovala na bolest, nemoc, zranění a učila jsem se hledat nástroje, jak lidem pomoci. Moje percepce byla zaměřena na nemoc a na to, jak co nejefektivněji odstranit pacientovy bolesti.
Učila jsem se prociťovat, co se děje v lidském těle. Stále víc jsem si uvědomovala, že čím jemněji pracuji, tak toho vnímám mnohem více, než když pracuji s velkou silou. Nejvíce jsem to pozorovala při rozcvičování po úrazech či operacích. Čím jemněji jsem pracovala, tím méně bolesti pacienti cítili a ve výsledku se mnohem rychleji zvětšoval rozsah pohybu.