Při jejím zrodu stál americký lékař Dr. William Garner Sutherland (1873-1954). Ve svých experimentech vycházel z osteopatie Dr. Andrewa Taylora Stilla (1827-1917), jehož byl žákem.
Pohyb mezi jednotlivými kostmi kránia (lebky)
Dr. William Garner Sutherland (1873-1954) je jeden z prvních lékařů, kdo si uvědomil pohyb mezi kostmi lebky. Provedl mnoho pokusů a výzkumů, zda opravdu existuje pohyb mezi lebečními kostmi – jak neurokránia (mozková část lebky) tak i viscerokránia (obličejová část lebky).
Sice už v pramenech starého Egypta, Indie nebo Peru jsou zmínky o mozkomíšním moku ve spojitosti s kraniosakrálním systémem, přesto odborné a potvrzené zkoumání doložené mnoha výzkumy, které Dr. Wiliam G. Sutherland poslal svým žákům, zvláště Dr. Rollinu Beckerovi, nám daly základy nejen pro kraniosakrální terapii, ale také pro kraniosakrální biodynamickou práci.
Více jak třicetiletá práce a bádání, které Dr. William G. Sutherland prováděl, začala jednou nepatrnou myšlenkou, jedním malým pohledem. Mluvil o tom, jako by ho ta myšlenka do slova a do písmene „udeřila do hlavy“. Když dokončoval studium na medicíně, měl možnost zúčastnit se výstavy anatomických exponátů. Zde byla lebka rozložená na jednotlivé kosti a poskládaná tak, že mezi jednotlivými kostmi byl poměrně velký prostor. Dr. Sutherlanda to fascinovalo. Prohlížel si jednotlivé kosti a švy a zvlášť ho zaujal tvar švů mezi sfenoidem (klínovou kostí) a kostmi temporálními (spánkovými). Došel k názoru, že toto zvláštní zkosení a uspořádání lebečních švů svědčí o tom, že zde musí existovat pohyb.
V té době Dr. Sutherland svým názorem, že mezi lebečními kostmi existuje pohyb, šel doslova „hlavou proti zdi“. V hodinách anatomie se učil, že u dospělého člověka jsou kosti kránia (lebky) plně srostlé a že se nehýbají.
Sám měl pochybnosti o svém tvrzení. Tím začalo jeho třicetileté bádání. Nejdříve si chtěl dokázat, že se mýlí. Sám na sobě zkoušel pohyblivost lebečních kostí. Vyrobil si helmu, která byla velmi těsná, a nosil ji několik dní na hlavě. Začal vnímat, že mu není dobře, začaly se objevovat zdravotní, emoční a kognitivní5 potíže.
Tímto pokusem si Dr. Sutherland ověřil souvislost mezi narůstajícími zdravotními potížemi a pevnou helmou na hlavě, která bránila a omezovala pohyb lebečních kostí. Když helmu sundal, vše se začalo vracet do normálu. Sám na sobě prožil spojitost pohybu lebky (kraniosakrálních dynamických procesů) s fyziologickým fungováním celého těla. Začal chápat, že omezení pohybu lebečních kostí je patologické a vede k různým zdravotním potížím.
Pohyb mozkových obalů (membrán) v závislosti na pulzaci mozkomíšního moku
Když si Dr. Sutherland už byl jistý, že existuje pohyb lebečních kostí, pokračoval dál ve svém výzkumu. Ve svém bádání a praxi pochopil důležitost membrán (mozkových plen) ve spojitosti pohybu lebečních kostí a dynamiky tekutin. Zjistil, že pohyb lebečních kostí a kostí křížové ovlivňuje pohyb všech struktur, tkání, fascií a orgánů. Všechny tyto pohyby jsou jen reakcí na působení biodynamických sil v mozkomíšním moku.
Mozkomíšní mok se stal pro Dr. Sutherlanda výzvou ke zkoumání a pozorování. Vnímal pravidelnou pulzaci mozkomíšního moku a zjistil, že tato pulzace rozhýbává všechny tělesné tkáně a způsobuje změny jejich poloh a funkcí.
Celkový rozsah práce Dr. Sutherlanda se nezastavil jen u výzkumu pohybů kostí, ale zajímal se také o síly, které utvářejí a uvádějí do pohybu celý systém lidského těla. Výsledkem jeho celoživotní práce je tzv. „kraniální koncept“.